Vystoupil z výtahu a nenápadným pohledem zkontroloval své oblečení. Černé tričko a džíny, všechno sedí. Můžeme začít. Jan Železný se v neděli „připravoval“ na mítink IAAF Super Grand Prix Zlatá tretra 2004 trochu netradičně – odpoledne absolvoval focení pro Mezinárodní asociace atletických federací a večer taneční show Lord of the Dance.

Oblečení nekontroloval zbytečně. Michael Steele, fotograf prestižní agentury Getty Images, jej požádal právě o uvedený oděv. Focení bylo totiž netradiční. Žádný stadion, žádný oštěp a Železný v rozběžišti.

IAAF chce přiblížit hvězdy olympijského sportu číslo jeden jinak. Před srpnovými olympijskými hrami v Aténách vyjde jedinečná kniha – a pouze v limitovaném počtu.

„Snad se lidem budou fotografie líbit,“ věří Steele. Jeho kolekce je mimořádná – desetibojař Tom Pappas pod vodopády, trojskokan Christian Olsson na skateboardu, vytrvalec Kenenisa Bekele uprostřed etiopské náhorní planiny, jeho krajan Haile Gebrselassie se svými třemi dětmi, ruské atletky v nádherných společenských šatech a Železný s dravým ptákem.

„Ideu o Železném jsem měl dlouho. Podívejte se na něj, také má ostré rysy tváře jako dravý pták. A když vypustí oštěp z ruky, podobá se to letu dravce,“ vysvětluje Steele. Ornitologa z Brna zkontaktoval přes internet.

A tak v neděli odpoledne uprostřed jednoho z ostravských parků stojí uprostřed vysoké trávy rampy s osvětlovacím zařízením a před nimi trojnásobný olympijský vítěz Jan Železný. Na natažené levačce má koženou rukavici, na níž sedí harrishawk. Oko dravého ptáka pozoruje všechno kolem.

V mžiku se zahledí do očí nejlepšího oštěpaře světa. „Výborně! Skvělé! Jan, můžeš se prosím podívat na mě?“ oslovuje Steele českého atleta, aniž by znal skloňování jeho křestního jména.

„Zvláštní. Na to, že vás nezná, je neuvěřitelně klidný. Evidentně si vás oblíbil,“ říká Bohumil Straka, majitel vzácného dravce z Brna. Železný se usmívá. „Můžu dát na chvíli ruku dolů?“ ptá se.

Samice harrishawka váží téměř kilo a deset minut v předpažení přece jenom není nic lehkého. „Klidně,“ usmívá se Straka. Harrishawk vycítí šanci a snaží se uletět. Marně, je „na šňůrce“.

Chvíli sebou zatřepe a už je zpátky „na bidle“, levé ruce světového rekordmana v hodu oštěpem. „Co žere? Kolik jich máte? Jak jej vozíte v autě?“ probouzí se v Železném zájem o dravce.

Obraz je dokonalý, když Železný mírně zatřepe levačkou, Roztažená křídla dravého ptáka působí majestátně. „Takhle nějak jsem si to představoval,“ usmívá se Michael Steele, když po deseti minutách balí svoje nádobíčko.

„Jemu to nevadí?“ podivuje se Železný, když vidí, jak poslušně harrishawk „skáče“ do kufru auta.

Železný však není v Ostravě jediný, kdo stane před jeho objektivem. „Podobná“ akce čeká Romana Šebrle. „Dokonce se mi o něm zdálo. Strašně se chtěl fotografovat ve dvě hodiny ráno. Šílený sen,“ směje se Steele.

Pro Šebrleho vybral také netradiční pózování – v jedné z vítkovických fabrik jej „navlékne“ do montérek. „A možná jej trochu ušpiním,“ směje se.

Železný po patnáctiminutovém focení mizí v útrobách hotelu. V televizi se podívá na finále mužské dvouhry Roland Garros, zajde na večeři a večer další netradiční akce – taneční show Lord of the Dance.

V ČEZ Aréně si užívá představení, rozdá pár podpisů, tleská. „Co ty umí s kotníky je až neuvěřitelné,“ rozplývá se nad schopnostmi tanečníků z Irska.

„Asi si to půjdu zkusit taky,“ žertuje. Vzápětí zvážní. Radši žádné výmysly, v úterý jej čeká druhý start v letošní sezony. „A stále platí, že bych v něm chtěl přehodit devadesát metrů,“ dodává čtyřnásobný olympijský medailista Jan Železný.

iDNES - Martina Žitnáková