Zůstal jen on a čas. Asafa Powell, šíleně rychlý syn kazatele, se s buldočím výrazem ve tváři hnal do cíle stovky. Modrou kombinézu rozepjatou, na krku se mu třepotaly korálky pro štěstí. Soupeři daleko za ním. Cíl. Očima hodil na světelnou tabuli. Tam zářilo: 9,85.

Tribuny zahučely úžasem. Jamajčan vztyčil ruku.

Ne, skutečně nevěřil, že může být tak rychlý. Na startu se mračil. Mrzl ve vytrvalém dešti a stěžoval si: „V tak špatném počasí jsem ještě nezávodil.“ Přesto jeho svaly vystřelily z bloků jako šíp. Měl druhou nejrychlejší reakci. „Dráha je tu dobrá, ale ta voda a zima! Nic pro mě. Snažil jsem se být opatrný, nezranit se,“ přiznal.

Žádný bezbřehý vabank v honbě za velkým časem. „Ale běžel krásně lehce,“ chválil ho český soupeř Jiří Vojtík, téměř o vteřinu pomalejší!

Powell i při třetí stovce sezony oslnil. Předvedl 9,84 při své premiéře v Kingstonu. Opět 9,84 s podporou větru v Eugene. A teď 9,85. „Tady to bylo nejsložitější.“ prohlásil.

Co by asi předvedl za tepla? Světový rekord 9,77? „Snad.“ Ještě lepší čas 9,74? „Možná.“

Pohodil hlavou, ukázal zuby, usmál se. Také manažer mítinku Alfonz Juck zářil. Před Zlatou tretrou se v zákulisí mluvilo o útoku na světový rekord. Ovšem Juck věděl své: „Čas 9,85 mi bohatě stačí.“

Z promrzlé střední Evropy teď letí Powell na jih, do řeckých Atén na další podnik Super Grand Prix. Tam teplo najde. „Jsem po dnešku psychicky ještě silnější,“ řekl. Montgomery už se může bát. Američanův světový rekord 9,78 má zřejmě na kahánku.

iDNES