Na pokoji 358 v manchesterském hotelu Malmaison si Ricky Simms, manažer Usaina Bolta, zřídil pracovnu. Tady usadil na pohovku Bolta, tady přijímal nejrychlejší muž planety návštěvy.

"Usain už je dneska dost unavený. Šetřete ho. Od rána měl jednu akci za druhou," povídal Simms, když jsme přicházeli k předem dohodnutému rozhovoru pro čtyři vybraná česká média.

Po nás už čekali "v zástupu" britští fotografové, lačnící zvěčnit jamajského sprintera s pohárem pro vítěze fotbalové Premier League. Bolt se ani nesnažil o vtipná gesta, jako když ho o dvě hodiny dřív natáčela britská BBC. "Bylo toho na mě tady vážně dost," nezastíral.

S tretrami na nohách se cítí mnohem uvolněněji. Netradičních 150 metrů po manchesterské ulici zaběhl včera v nejrychlejším čase historie 14,35 vteřiny.

Evropané touží, odletět na dovolenou na Jamajku. Kam byste na prázdniny "utekl" vy? Nic mě nenapadá. Nemám na dovolenou moc času, během roku tak dva tři týdny. Nejradši je trávím doma s přáteli a rodinou. Mám výborný vztah s mámou, i kvůli ní bych se nikdy neodstěhoval do USA.

Stále ještě studujete na technice v Kingstonu?
Ne, jsem jen profesionální atlet.

A budete znovu studovat?
Nemyslím, že bych šel někam na univerzitu. Možná absolvuju jen nějaké kurzy, třeba práce na počítači. Ten používám často.

Hlavně ke hraní her na playstationu, že?
Jo, to je pravda.

Platíte za showmana. Nechtěl byste si vyzkoušet i herectví?
Chtěl. Nějaký akční film. Třeba Bonda.

Kdo by měl být vaším parťákem na plátně?
Angelina Jolie.

Od loňska jste mimořádně atraktivní partií. Dostáváte hodně nabídek na svatbu?
Mám přítelkyni. Svatba ale ještě není pro mě, nemyslím na ni. Ve 22 jsem na ni příliš mladý.

Váš manažer dokonce říká, že jste pořád tak trochu dítě.
To je pravda. Prostě se rád bavím. Umím být i zodpovědný, ale život je pro mě hlavně zábava.

Vyprávěl jste o sobě, že býváte líný. Stále to platí?
Hlavně ráno, to budu líný napořád. Nejsem ranní ptáče. Ale vím, kdy musím začít pracovat.

Zároveň jste teď multimilionářem, bohatým mužem. Co děláte s tou kupou peněz?
Chci díky nim vést spokojený život a vědět, že mé rodině vůbec nic nechybí.

Mohl byste si koupit celé Trelawny, městečko, odkud pocházíte.
(směje se) Já nechci moc utrácet.

Nebo si pořiďte soukromý ostrov jako Shaquille O’Neal...
(udiveně) On má svůj vlastní ostrov? Vážně? Tak o tom jsem ještě nepřemýšlel.

O čem tedy? O jaké luxusní věci sníte?O jachtě nebo o helikoptéře?
Jachtu nepotřebuju, nemám moc rád vodu. Létání by mě lákalo, ale nemám čas na letecký kurz. Spíš bych si koupil nějaké rychlé auto.

Rodiče Asafy Powella mi vyprávěli, jak se na ně obracela spousta neznámých lidí s žádostí o finanční pomoc. Zažíváte podobné situace?
Nemám s tím problém. Pokud můžu pomoct někomu, kdo to vážně potřebuje, pomůžu rád. Hlavně dětem. Ty jsou budoucností světa.

Vnímáte těžce, že máte po Pekingu mnohem méně svobody? Diář máte nacpaný...
To jo. Pořád mám nějaké akce a míň času pro sebe. Ale můžu si za to sám, neměl jsem běhat tak rychle.

Hlídá vás osobní bodyguard?
Pořídil jsem si ho po olympiádě. Teď se zájem o moji osobu přece jen trochu zklidnil, momentálně ho nepotřebuju.

Po olympiádě jste také potkal řadu slavných lidí. Kdo z nich byl pro vás nejzajímavější?
Kevin Garnett (basketbalista) z Boston Celtics. To je skvělý člověk, můj vzor. Je úžasné, jak na sobě tvrdě pracuje a do všeho jde na sto procent.

Znáte i nějaké české sportovce?
Neznám. (Přemýšlí) I když... Loni běžel v Ostravě třístovku, ten je dobrý, jak on se jmenoval... (Obrací se na manažera Simmse: Nevíš, kdo to byl?)

Třístovku tehdy běžel na Tretře i Roman Šebrle, olympijský vítěz v desetiboji. Toho myslíte?
Jo, asi toho. (Simms napovídá: Taky znáš Železného.) Jasně, toho taky.

Co třeba fotbalisty? Rosický, Nedvěd? Poborský hrál kdysi ve vašem oblíbeném Manchesteru United.
Jo, i Nedvěda znám.

V červnu budete už potřetí startovat na Zlaté tretře. Proč se vracíte? Co máte na Ostravě nejradši?
Ty křišťálové tretry, které tam dávají vítězům. Můj kouč říkal, že se mu hrozně moc líbí. Dostal jsem za úkol vyhrát ještě jednu, aby ji měl taky.

Letos bude vyrobena v novém designu.
Opravdu? Tak to mu budu muset dát tu loňskou. Ale do Ostravy jezdím vážně rád, užívám si to tam. I když tam míváte zimu.

Váš krajan Asafa Powell drží "světový rekord v dešti", když v Ostravě zaběhl čas 9,85. Ten by případně mohl být vaším cílem, že?
Nikdy nevíte. Mohu jen slíbit: Přijedu k vám závodit a udělám všechno pro to, abych předvedl co nejlepší čas.

Tím může být i absolutní světový rekord? 9,68?
Na světový rekord musíte být v hodně dobré formě. Ani v tréninku na něj zatím nemyslíme, vylepšujeme jednotlivé části běhu, teprve je poskládám dohromady. Ale jak říkám: Všechno je možné. I v Ostravě.

Po veleúspěšné olympiádě bylo pro vás obtížné znovu najít motivaci k práci?
Úplně snadné to nebylo. Ale kouč (Glen Mills) mi vysvětlil, že musím dál tvrdě pracovat, protože jen tak se mohu stát legendou.

Copak jí ještě nejste? Co vám k tomu chybí?
Vytvořit víc světových rekordů a vyhrát přinejmenším mistrovství světa v Berlíně. To je teď má další výzva. Pořád musíte dokazovat, že jste nejrychlejší. Proto dřu.

Na konec kariéry jako Michael Phelps jste po hrách nepomýšlel?
On o tom přemýšlel? Já ne.

Jaký je limit vašich možností na stovce? Můj?
To netuším. Myslím, že v současnosti je limitem lidských schopností čas kolem 9,50.

Může letos překonat světový rekord někdo jiný než vy?
Asafa (Powell) by mohl.

Mrzí vás, že během sezony se právě s Powellem nebo s Tysonem Gayem neutkáváte častěji, protože organizátoři mítinku neuhradí startovné tolika hvězdám najednou?
Určitě by bylo dobré, kdybychom se střetli častěji. Ale jak to tak vypadá, všichni tři se utkáme zase jen na mistrovství světa. Už jsem si zvykl.

Britský sprinter Dwain Chambers, vracející se po dopingovém trestu, nedávno prohlásil, že vás porazí. Co vy na to?
Pokud to tak cítí, prosím. Rád přijímám jakoukoli výzvu.

Od loňského července jste neprohrál. Připadáte si neporazitelný?
Ne. Každý je porazitelný. Občas je dobré i prohrát, aby se potom člověk o to víc soustředil na další velká vítězství. Trenér mi opakuje, že musím mít neustále před ostatními pokoru.

Ve kterém sportu prohráváte?
Moc neprohrávám. Pravda, fotbal mi tolik nešel, byl jsem spíš defenzivní hráč. A hlavně tenis hrát neumím. Jakmile mi někdo vrátí míček, mám problémy, vůbec nevím, co s ním. Ale zkoušel jsem ho jen jednou.

Máte nějaký sportovní sen? Třeba řídit formuli 1, naučit se lyžovat, závodit v bobu?
Boby ne. Lyžování taky ne, tam je zima. A formule? Tady v Anglii koukáme na jeden program... Jak se to jmenuje? Ta soutěž s formulí? (obrací se na manažera, Simms radí: Top Gear.) Jo, Top Gear. Tam jeden kluk dostal šanci projet se formulí 1 a pak říkal, že to je opravdu hodně náročné. Nešlo mu to. Byl bych na tom asi podobně.

Navíc jste pro monopost formule i moc vysoký, ne?
No vidíte, další problém. Radši bych si zahrál nějaký velký fotbalový nebo basketbalový zápas.

Vyměnil byste svůj světový rekord na stovce za to, že vstřelíte za Manchester vítězný gól ve finále fotbalové Ligy mistrů?
Rozhodně ne! Líbí se mi být nejrychlejším mužem planety.

Kdo by běžel s míčem u nohy rychleji? Vy, nebo Ronaldo?
Já.

Ronaldovi jste teď při společném tréninku radil, aby byl na hřišti agresivnější. Jak jste to myslel?
Je na hřišti moc měkký, často se válí. A Ronaldinho má stejné trable.

Vraťme se ještě k těm autům. Jaký máte osobní rekord za volantem?
Nevím. Nedívám se na tachometr, když řídím.

Přes 200 kilometrů za hodinu to asi bylo, že?
To asi jo. (ušklíbne se)

Nevyčítají vám rodiče, že jezdíte moc rychle?
Vyčítají. Ale rodiče vám říkají, že jezdíte rychle, ať jedete jakkoli pomalu. Bojí se o vás.

Co jste si pomyslel v okamžiku dubnové havárie? Že sezona je pryč? Nebo že kariéra může být pryč?
Ne, nepřemýšlel jsem v tu chvíli o věcech jako kariéra. V první chvíli jsem byl vyděšený. Teprve když jsem se později uklidnil, uvažoval jsem, co všechno se mi mohlo stát.

A na co jste přišel?
Ta havárie trochu změnila můj pohled na život. Najednou se víc zamýšlím, kde být opatrnější a co udělat lépe.

Jak to, že jste tehdy vystoupil z vraku auta bosý?
Měl jsem předtím na noze své domácí pantofle. Než jsem vystupoval, sundal jsem je.

Jste teď už opět zcela v pořádku? Trénujete bez obtíží?
Ano, jsem O.K. Už týden zase běhám v tréninku naplno.

Čínský překážkář Liu Siang má své nohy speciálně pojištěné. Vy také?
(směje se) Přemýšleli jsme o tom. Možná teď po té bouračce to není tak špatný nápad. (Manažer Simms dodává: Zatím má Usain jen standardní pojistku proti zranění, nic speciálního.)

Někteří lidé tvrdí, že havárie pro vás byla budíčkem, protože jste si předtím příliš užíval život celebrity. Co jim odpovíte?
Budíček? Nic takového jsem nepotřeboval. Chodím na trénink, pracuji tvrdě. Ale lidé ať si říkají, co chtějí. Je to jejich právo.

Povahově jste se tedy po olympiádě nezměnil?
Nemyslím si. Víte, lidé si dávají do souvislostí spoustu věcí a vytrhávají je z kontextu. Ale já nebudu kvůli jejich řečem měnit svůj životní styl. Budu dál sám sebou. Viděl jsem spoustu jiných sportovců, kteří pod tlakem médií začali dělat crazy věci. Takový nebudu.

Přesto vypadáte jinak než před rokem, unaveněji. Proč jste přijal pozvání do Manchesteru, když v tréninku jste měl skluz?
Dostal jsem pozvání přímo od Alexe Fergusona, šéfa Manchesteru United. Napsal mi osobní dopis, abych tady závodil a zároveň abych se na tréninku setkal s jeho mužstvem. Takové pozvání se přece neodmítá. Vždyť Reds jsou klub, kterému fandím od svých 11 let. Ruud van Nistelrooy byl mým dětským hrdinou.

Autor: idnes.cz